Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 

pgnext 

2018-07-08 Dovolené v JČ, záhada Bermudského trojúhelníku vyřešena!

87 fotek červenec 2018 - zobrazení
Letošní červencové svátky skýtaly 4 dni volna a tak jsme je využili ke krátké dovolené v Jižních Čechách.
Po peripetiích s ubytováním jsme nakonec již v únoru zvolili nám již znám penzion U černého čápa v Horní Lhotě. Bylo to pravda trochu dál od Třeboně, než jsme zamýšleli, ale volba byla nakonec dobrá. V penzionu byla rodinná atmosféra a pan majitel se staral o nás jako o vlastní. I když mu nahodile přijíždějící hosté hřímali, že má otevřeno jen pro ubytované. Sám jsem se tomu divil. Nicméně se začly dít neuvěřitelné věci. Začlo to už doma, kdy Jiřka zapomněla klíč od nosičů a musel jsem vynaložit všechen svůj um, abych je odemkl bez poškození. Po příchodu na místo pak suše konstatovala, že nechala doma mobil. My již víme, že hodně lidí to má jako pupeční šnůru a musí být online, bez toho nejdou ani na záchod, co kdyby náhodou... já jsem měl zase radost, že nebude furt čučet do přístroje a bude se mi o to víc věnovat:)) Nu což, svůj mobil mám a foťák taky, takže pro mne žádný problém. A zde, hned jak jsem vstoupil do pokoje, rupla pode mnou postel. Propadl jsem se až na zem. Zavolali jsme personál a našli příčinu. Stát se to o půlnoci, nevím, jak by se hosté tvářili..:))
Ale počasí nám přálo, trochu jsme pojedli z domácích zásob a ještě týž den jsme vyrazili na kolech podél Nežárky, jakože do Nežárky. Přijeli jsme do pěkného města a kochali se zámkem, obchůdky i památkami. Dokonce jsem zdokumentoval památnou tabuli cosik o 15 poledníku. No dobrá, Nežárka je docela hezké město, libovali jsme si. Jen to muzeum Destinové bude asi někde bokem.
Večer jsme plánovali výlet autem do Hluboké. Ale nějak mi neštymovaly souřadnice z GPS s mapou. Označil jsem to za Bermudský trojúhelník, kdy my jsme na východ od Nežárky a ukazuje mi to ještě míň než 15. poledník, který jsem přeci měřil! Jiřka mě přesvědčovala, že asi je to správně. Svatá prostoto! Ale byl jsem již unavený, něco jsme pojedli, postel byla opravená a tak jsem tento problém dnes nevyřešil.
Nicméně, jak jsme přijeli do Hluboké, tak se zas projevili ony negativní vlny. Jak tak vesele fotím a pózujeme, jsem si najednou všiml, že mi foťák hlásí nepřítomnost karty. Kouknu dovnitř a zela po ní díra. Samozřejmě jsem ji nechal u Čápa v noťasi, jak jsme si večer prohlíželi fotky. Smíchy jsme málem pukli, neboť toto není již náhoda! Neztratil jsem ale duchapřítomnost, sešli jsme do města a v informacích měli na prodej mou kýženou kartičku. Ale bez redukce. Nakonec se slečně sželelo zapomětlivého poutníka a za mírný bakšiš mi prodala svou vlastní redukci. Tak jsme šli na oběd do rybárny, a pak, když už jsme tedy jednou za život tady, jsme opět prošli celý zámek i zahradu a pořádně to zdokumentovali.
Po cestě zpátky jsme autem vjeli do Nežárky, abychom se podívali na ten zámek s muzeem Emy Destinové, který jsme včera nenašli. Byl zamčený, a tak jsme se zde již nezdržovali. Po návratu k Čápovi jsem večer ještě vyrazil na kole pro oplatky opět do té pomyslné Nežárky, koupil jsem je, ale tentokrát jsem zašel do informací, protože mi v hlavě ten červík furt vrtal. Pán mi dal mapu města a rázem bylo vše jasné. Z Nežárky se vyklubal Jindřichův Hradec, souřadnice najednou seděly jak mají, Země se tedy točí opět správným směrem, východ je tam, kde je východ... Teď ještě, zda to mám říct Jiřce, a nebo mám zachovat dekórum ostříleného navigátora...
Na třetí den jsme vyrazili kolama do Třeboně. Teď už jsem měl i koupenou dobrou mapu a trasu jsem si dopředu prostudoval, teď už opravdu přes pravou Nežárku... takže se nic mimořádného nestalo. Dojeli jsme do Třeboně, pojedli borůvkový knedlík, na který jsem se rok těšil. Prošli také město a kousek kolem rybníku Svět. Pak jsme zvolili trochu jinou cestu, bylo to již náročné, slunko pražilo, komáři štípali, ale jeli jsme správně, i když jsme několikrát byli na pochybách, kde jsme. Jiřka mě málem zviklala, navrhovala různé zkratky, ale tentokrát jsem se nedal a udělal jsem dobře. V polích se najednou objevil úsek, který nám byl povědomý z rána a to už jsme měli "domů" jen kousek. Dobrý gulášek od pana domácího jsem snědl na dva hlty a po pivečku se taky jen zaprášilo :))
Poslední den jsme po bohaté snídani sbalili věci, důstojně se rozloučili, naložili kola a jeli domů. Po cestě jsme ještě shlédli Novou Bystřici, Slavonice a Klášter. Na Dačice a Jemnici už jsme neměli chuť, tak zase příště.
Byl to vydařený výlet, s excelentními zážitky.
reklama

Komentáře

přidat komentář

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.

Partneři

Visa Mastercard Maestro American Express Visa Electron